Nalezení smyslu života

Petr odemkl dveře domu, kde trávil dětství, a váhavě vešel dovnitř. Zaprášené plachty pokrývaly nábytek přesně tak, jak ho zanechal před šesti lety, kdy mu zemřela matka. Pomalu se zastavil uprostřed pokoje. Nadechl se té staré známé vůně dětství a doufal, že v ní najde něco uklidňujícího.

Namísto toho ale pocítil stejnou prázdnotu, která jej pronásledovala už celé měsíce.

Byl to temný stín zármutku, který nedokázalo vyplašit pití, léky, společnost ani spánek. Tato strnulost jej pronásledovala už v hektickém životě velkoměsta a doprovázela jej i na jeho dlouhé cestě zpět k domovu jeho dětství na venkově. Myslel si, že když se vrátí domů, probudí se v něm šťastné vzpomínky, ale už to nebylo jako dřív.

„K čemu to je?“ ptal se Petr nahlas sám sebe. „Narodíš se, pracuješ od rozbřesku do soumraku, vidíš, jak umírají členové tvé rodiny, a pak z tohoto světa odejdeš. Copak v životě nejde o víc?“ 

Plný zoufalství vyšel ven a posadil se. Taková dlouhá cesta pro nic! pomyslel si. Proč bych se tím měl vůbec zabývat? 

Podivné pocity

Dal si hlavu do dlaní a dlouze přemýšlel o životě. Když konečně vzhlédl, slunce se již blížilo k obzoru. Oblohu zbarvily jasné červené a oranžové pruhy. Tento výjev zaujal Petrovu pozornost. Planoucí nádhera nebes způsobila, že se mu zvláštním způsobem sevřelo srdce. Zdálo se mu, jako by krása a dobrota stále ještě existovaly kdesi tam daleko, někde mimo jeho dosah.

Zůstal venku, dokud poslední paprsky nevybledly a neobjevily se hvězdy. Na venkově, tak vzdáleném od velkoměst, jasně zářily hvězdy na sametově černé obloze. Petr si připadal malý a bezvýznamný. Zadíval se vzhůru a náhle ucítil čísi neviditelnou a nevysvětlitelnou přítomnost. Jako by tu už nebyl sám. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl.

„Bože, existuješ?“ ptal se oblohy. V jeho hrudi se mísil zvláštní pocit.

Petr nebyl nijak zvlášť nábožensky založený, podobně jako většina mladých lidí v té zemi. Jako hoch se účastnil některých náboženských svátků spolu s širší rodinou. Pak ale rozjížděl kariéru a na nějaké uvažování o duchovních otázkách neměl čas. Přesto mu bylo jasné, že nedokáže jen tak vyloučit možnost, že by skutečně existoval Stvořitel.

Strukturální zákony a design

Při svém studiu biologie byl Petr často překvapen tím, jaký řád a sofistikovaný design se u živých organismů objevoval. Jestliže byl neskutečný svět přírody vytvořen s takovou inteligencí, pak má možná i jeho život nějaký smysl a důležitost.

Uvažoval o struktuře a zákonitostech přírody. Miloval vědu a věděl, že zákonitosti přírody jsou inspirující a neměnné. Hmotnost elektronů je pevně daná, rychlost světla konstantní a i gravitační síla zůstává stejná bez jakýchkoli nahodilých změn. Bez těchto zákonitostí by věda nebyla vůbec možná, pomyslel si Petr. A zákony přece vytvářejí zákonodárci, že ano?

Petr přemýšlel o tom, jak nezbytnost „zákonodárce‟ zapadá do problému původu života. Žádná laboratoř na světě ještě nikdy nepřišla na to, jak vytvořit život z něčeho neživého. Odkud se tu první živý organismus vlastně vzal? Mohlo to být opravdu tak, že život vznikl jako výsledek chemické náhody? Možná zde byl dárce života.

Vesmír se jeví příliš přesný a příliš vyvážený na to, aby byl výsledkem nějaké náhody. Petr byl ohromen myšlenkou, že ani jeho život není bezvýznamný. Svět, někdy tak nepřátelský, byl také místem, kde vše živé roste a vzkvétá. Zažil ztrátu a zármutek, ale také laskavost, útěchu a lásku.

Najít smysl života

Jakmile měsíc začal stoupat po noční obloze, vrátil se Petr dovnitř. Doufal, že konečně usne. Ležel v tmavé ložnici, ale nedařilo se mu zklidnit svou mysl. Toužil vědět, že jeho život má alespoň nějaký smysl.

Vytáhl svůj chytrý telefon a začal si vyhledávat informace o inteligentním designu. Na jedné webové stránce stálo: „Všechno v přírodě okolo nás zjevuje otisky Božích prstů.“ Ucítil, že jej něco zvláštně zahřálo u srdce.

Kliknul na další odkaz a zjistil, že si čte pasáž z Bible.

Psalo se tam: „Poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod“ (Zjevení 14,7).

Tato myšlenka naplnila jeho srdce pokojem a mírem, jaký už dlouho necítil. Pokud Bůh – inteligentní designér – existuje, pak dává smysl, že se před ním máme poklonit.

Petr pořádně ani nevěděl, jak to má vypadat, ale rozhodl se být upřímný. „Bože,“ promluvil do tmy. „Mám spousty otázek, ale jsem ochoten zvážit možnost, že skutečně existuješ. A pokud ano, chci se před tebou sklonit. Protože jestli jsi mě vytvořil, pak můj život není jen nějaká náhoda.“

Když tiše pronesl tato slova, opět pocítil stejnou přítomnost někoho dalšího, tentokrát však ještě silněji. Bylo to, jako by byl zabalen do teplé a příjemné přikrývky, něco jako vřelé objetí. 

„Bože, budu tě hledat,“ slíbil Petr a připadal si, jako by se mu povedlo vložit dílek ze skládačky na správné místo. Nevěděl, co všechno to pro něj bude znamenat, ale pro tuto chvíli byl přemožen tímto novým poznáním.

Pokud se chcete dozvědět více o Stvořiteli a jeho záměru pro váš život, kontaktujte nás prosím na odkaze uvedeném na konci tohoto textu.